Příspěvky

  Legrace v Drážďanech 21. června 2014 Tak jsme se zase jednou rozhodli opustit České luhy a háje a vydat se na dobrodružnou objevitelskou cestu do nedalekého zahraničí. Naši žízeň po architektonických veledílech jsme se rozhodli uhasit v turisticky oblíbených Drážďanech. Samozřejmě jsme věděli, že bylo toto město koncem druhé světové poškozeno bombardováním, o to více jsme ale byli právě zvědaví, jak se s tím soudruzi z bývalé EnDéEr poprali. Tuto zahraniční cestu jsme se rozhodli absolvovat na palubě lodi, vyrážející z Děčína. Z kotviště měla naše loď odrážet už v devět hodin ráno, což znamenalo vyrazit z chalupy v půl sedmé a tedy nastavení budíku na tři čtvrti na šest. Hodinka cesty autem do Dečína utekla jako nic a brzy jsme se tak mohli v přístavu zařadit do nedlouhé fronty zájezduchtivých lidí. Už na stránkách plavební...
  Záludnosti nakupování 12. listopadu 2012 Zdálo by se, že provádět zásobování domácnosti je operace jednoduchá ba dokonce banální, vyžadující poměrně krátký časový úsek. Onen časový úsek je, zvláště v případě nakupujících mužů, ovlivněn mírou kamarádství s oním Němcem, jež nám schovává věci. Čím větší kamarád, tím měnší nákup a tím pádem kratší časový úsek k nakupování potřebný. Nicméně ani jedinec, kterého slavný Němec ještě nepoctil svou veselou přítomností, netrávívá mezi regály zbytečně mnoho času. Už proto, že mu nebyl nikým schován papírek se seznamem potřebných věcí. Myšlení nás pánů tvorstva, je bezelstně přímočaré a tudíž chceme-li koupit chleba, jdeme k regálu s chlebem, během tří vteřin zhodnotíme nabídku, sbalíme šest housek a jdeme dál. Co dál? Mléko? Dobrá tedy - jdeme k regálu s mlékem, opět během pár vteřin vyhodnotíme nabídku a s pomyšlením „svůj k svému“ ...
  Legrace v Kutné Hoře 26. ledna 2011 Chcete-li si užít spoustu legrace, zajeďte si do Kutné hory.   My jsme s přáteli měli namířeno do galerie v Barborské ulici. Ona galerie zve návštěvníky na internetu i u samotného vchodu velikými transparenty na díla Andyho Warhola, Alfonse Muchy a dalších umělců dvacátého století. Tedy hlavně na Warhola jsme se všichni těšili náramně. Samotná galerie vypadá moc pěkně a moderně. I lidé pracující v jejích službách činili na nás dojmem veskrze profesionálním. Uvnitř, pravda, chvilku trvá, než se člověk zorientuje a najde místnost s pokladnou. Už při placení nás mělo napadnout, že bude legrace. Celá výstava, rozkládající se ve dvou patrech, stojí 120 korun. Samotný Mucha stovku a prohlídka děl Andy Warhola pouhých padesát. Paní pokladní nám mezi řečí nabídla možnost uložení svršků do místní šatny, ale nedbali jsme doporučení a...